Spinning Wheel..

...

 

Láska je štěstí i smutek v dešťových kapkách padajících na zem..

A v té samé chvíli, kdy dopadají, je náš život znovu nalezen

..i ztracen..

 

Clarissa V.

25.10.2005

 

Neřád i řád, když cítíš, že napořád..

Napořád

Pojď si mě vzít, pojď mě lákat..

I když bude svítit, i se smrákat..

Pojď mě hladit, líbat něžně..

Pojď mě laskat, mít mě, běžně..

Clarissa V.

2004



Klid, pokoj, nic - ta bílá tečka v černé tmě..

Uvnitř

Ticho zavládlo krajinou hvězdokup, kde slyšet je mlčení,

Obrátí světlo ve tmě prach, když dojde na chemických prvků sloučení..

Ptám se černé..

Slova, věty, co vyřčené nebyly, své jasnosti síly, i významu pozbyly..

Myšlenka je rychlejší než světlo, kterou v srdci schováš..

Neutajíš jí v sobě..

Znám její význam a nechci se ptát, ani je všechny poslouchat, nic..

Je čas jít spát, nechat si zdát, je čas jít pryč, vzít si klíč..

A zamknout...

Clarissa V.

1.5.2015

Lobotomie..

Paměť

Pořád dokola si tě připomínám,

A ve  snu vídám tvůj obličej..

Pořád dokola tě omílám slovy,

a  dělám z toho obyčej..

Stále dokola jsem hladová,

a nemůžu si tě vybavit do sytosti..

Asi proto je paměť tak děravá,

aby vše, co v ten okamžik máme u sebe,

Nebylo víc než dosti..

Clarissa V.

17.6. 2004



VŠECHNO..

Zastavit čas

 

Neznala jsem spousty toho, co jsem měla, viděla jsem to, co vidět jsem chtěla..

Není asi dobré snažit se vše změnit, stačí změnit sebe a o to se dělit..

 

Často jsme si putovali ve svém vlastním světě, i když spolu a přitom na výletě..

Až obrovská lekce, kterou jsme si dali, ukázala na to, čeho jsme se vzdali..

Ztratili jsme něco, co budeme hledat, každý v druhém našel, co chtěl mít a nedat..

Dávám ti všechno zpět, vše, co jsem ti vzala, iluze, prázdnotu, já málo se ptala..

Málo jsi mluvil o tom, jak v sobě žiješ, ve strachu z emocí vesele si piješ..

 

Možná máš štěstí, které jsi hledal, možná jsi mi dal všechno a něco mi nedal..

Láska a nenávist se pak na cestě potkaly, podivné sítě se z toho utkaly..

Věřím, že láskou, kterou jsme svítili, přejdeme přes bolest, kterou jsme cítili..

 

..Mnohé, co stalo se propuklo ve zmatení, drogami opití jsme žili v zatmění..

 

V souhvězdí Kentaura, kde hvězdy se znaly, proběhla pohroma, a  „oni“ jsou sami..

Není cest bez konce a ty naše se rozešly, pokud sám budeš moct, přines mi depeši..

Když bychom vzájemně více si věřili, tak bychom mnohem víc si toho svěřili..

 

Boj není na místě, když člověk je bezbranný, se strachem stává se ještě víc bezradný..

Lapený ve světě, kde vládnou androidi, nešlo se posunout, šlo jen říct: odejdi..

V mlze své zastřená ze všech těch emocí, já se už cítila, jak zmítaná nemocí..

Tím, že jsi odešel, jsem pochopila všechno, v tu chvíli věděla, co život mi vdechlo,

byla to přítomnost tebe v mém životě, láska všech akordů a nota po notě..

 

Jsem v jiném těle, mám jiné vědomí, spadla jsem na zem a to dost zabolí..

Létat si můžeme o dost hůř v bezvětří a tak nám přeju ať vítr nás nešetří..

 

Clarissa V.

17.4.2015

 

 eso0719b_kulová hvězdokupa Omega Centauri