Jakmile usínám do snů se podívám..

Všechno je jedno..

 

Byla bych Královnou světa mého, na zemi, v mořích a z nebe Tvého..
Dala bych sílu všem, kteří ji nemají, a světlo ve tmě kam oltáře padají..

Potom bych v tichosti pomalu usnula..

Byla bych Bohyní z nebe i pekla, dala bych pocítit kde bolest se vetkla..
z lidského konání, které strach stvořilo, kolik tak bytostí v strastích se mořilo..
Dala bych k marastu zároveň sílu, pro duše ve ctnosti ať vidí vílu..

A pak bych lásku svou do všech srdcí postupně vložila..

Byla bych Královnou prostoru času, dala bych stvořit svět pro velkou masu..
Svět kde by byli ti, co věří dítěti, v každém zvlášť ukrytém a mohli ho viděti..
A pro ně bych utkala z nových hvězd světlo, také nebe, ráj na Zemi a pod zemí zas peklo..
To jenom pro případ zásadní prevence, když by přec ke zlu měl někdo tendence..

Potom bych proplula zpět do tohoto století, na tomhle místě, kde s blázny jsem v obětí..
A hrozivě nahlas bych na celý svět zvolala:
"Vylezte ze svých děr." A do mojí dimenze bych vás pak pozvala..

Byla bych Bohyní všech tvorů živých, řek, potůčků i hájů stinných,
dala bych vyjádřit jejich svět v básni, malíři v plátna květ, šamanům třásni.. 

Potom bych nechala promluvit všechno živé - hlasem lidským do noci divé..
 

Clarissa V.

30.a 31.3. 2014

 

 

­