Poslední roky
Oči jak dokořán otevřená brána,
člověk jen tiše stál a nad nim vzlétla vrána..
Mávnutím křídly ten jediny pohyb dne konečně začínal,
Mávnutím křídly ten jediny pohyb dne konečně začínal,
člověk jak přikován se do srdce nedíval..
Stojí sám u dveří, jež jsou rzí poseté,
Stojí sám u dveří, jež jsou rzí poseté,
dovnitř ven nemůže, dítě v něm zakleté..
Křídla a krásná tma v havraním obleku,
člověk jen zbortí se ze stoje do kleku..
Podzim jako kdyby přivolal svou barvu šedou,
Podzim jako kdyby přivolal svou barvu šedou,
déšť i temný stín, chuť jako bez chuti a tvář má bledou..
A takhle zůstává, stojí tam nehnutě,
nevnímá křídel šum v dešti své samotě..
Mezitím za zády reziví ta brána,
stojí dál, kouká se - nevidí, jen tuší, že odlétla..
I poslední vrána..
Clarissa V.
24.3. 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ráda si přečtu váš komentář, pokud se vám příběhy líbí, nechte mi vzkaz. Najděte si chvilku pro zrelaxování se, třeba tady.. Světlo v duši :) Clarissa V. ;)